Veršomat




Photo


Funkce rýmů stáhnout pdf

Rozumy

"

těm každý rozumí

"

Když veršuješ působí to na lidskou psychiku podobně jako hudba nebo humor. A kdo se rád nesměje. Zarývá se do paměti, především u krátkých sloganů nebo rýmovaných mnemotechnických pomůcek (tzn. je jednodušeji zapamatovatelná), povzbuzuje představivost, rozvíjí fantazii, vyvolává emoce. Těchto vlastostí dosahuje rým především díky kontrastu dvou prvků: prvku očekávání a prvku překvapení.
Fonetická složka rýmu zajišťuje predikabilitu, kdy si na základě akustického souznění mozek zařadí předpokládané rýmující se slovo jako kamínek do mozaiky. S tímto očekáváním se pak střetává moment překvapení dosažený použitím neočekávané sémantiky, tedy volbou slova s překvapivým a nečekaným významem.

Klasický (koncový) rým je vytvářen zvukovou shodou na konci veršů, především v poslední slabice obou rýmujících se slov (tzv. strany rýmu):
"Pouze rýmy na konečku
vytvářejí vtipnou tečku."


S výjimkou jednoslabičných slov je k foneticky kvalitnímu rýmu zapotřebí shoda ještě v předposlední samohlásce obou stran. Rozdíly v délce (tzv.kvantitě) rýmujících se slabik nemají na kvalitu rýmu příliš velký vliv:
"Ač nemáme čárky rádi,
mít je ve verších nevadí."

O něco rušivěji působí neúplná shoda vokálů - dvojice i/y, y/ü, e/ě. Ani dokonalá shoda v samohláskách (asonance) však ještě neposkytuje dobrý rým, není-li doprovázena také shodou nebo alespoň podobou odpovídajících souhlásek:
"Samohlásky ač bohaté,
jsou jen prostá asonance."

Shoda ve více než dvou posledních slabikách je již nadbytečná, takové rýmy jsou označovány jako přeplněné:
"Ještě, žes včas přepl nit,
mohls člunek přeplnit!"

Sloka neboli též strofa je sdružení více veršů do logického celku. Sloky se v básni oddělují odřádkováním a mezi verši různých slok zpravidla nebývají rýmové vazby. Chceme-li popsat formát básně, bývá zvykem označovat vzájemně se rýmující verše stejnými písmeny latinské abecedy. Zejména začínající autoři se snaží každý vynalezený rým co nejdříve "prodat" tím, že jej uplatní hned v následujícím řádku. Takovému řazení se říká sdružené verše a je charakterizováno formátem AABB:
"Sdružené verše si obvykle zvolí
sdružení rodičů a přátel školy.
My, co jsme odrostli, už nejsme žáci,
radši se sdružujem po restauracích"

Vice se dočtete v příloze pdf "Funkce rýmů".

Báseň

Báseň je literární dílo ve verších, většinou krátkého rozsahu a lyrického ladění. Představuje celek esteticky svébytné výpovědi o světě, sjednocený postojem autora ke skutečnosti a zacílený na společenské působení. Básně bývají kratšího rozsahu. Často básně vyjadřují autorův postoj ke světu a nahlížení na současné i minulé problémy.

Verš

Verš je stavební jednotka básně, která je graficky vyčleněná na samostatném řádku a založená na výrrazně rytmické organizaci. Nauka o verši (versologie) se zabývá problematikou verše, rytmu, metra, prozodickými systémy, rýmem a asonancí a ustálenými druhy verše.

Rým

Rým je zvuková shoda koncových hlásek (v českém verši obvykle od samohlásky poslední rytmicky důrazné slabiky) na konci veršů nebo půlveršů.

Funkci může mít rým rytmickou, euforickou nebo významovou.